VÍTEJTE NA STRÁNKÁCH KATOLÍKA

Úvod

​

§ 1. Povinnost Bohem svěřená Nejvyššímu Veleknězi

Vodit na pastvu stádo Páně je povinnost Bohem nám uložená. Jejím prvním úkolem
je podle Kristova ustanovení co nejbděleji střežit svěřený poklad víry odmítáním svět-
ských novot ve vyjadřování námitek pavědy. Tato péče nejvyššího pastýře o katolický
lid byla vždycky nezbytně nutná, neboť vlivem nepřítele lidského pokolení nikdy ne-
chybělo pomatených a ješitných mluvků a svůdců, pobloudilých a k bludu svádějících.
V poslední době však nesmírně vzrostl počet nepřátel kříže Kristova, kteří se novými
zákeřnými způsoby snaží podlomit životní sílu církve a kdyby to bylo možné, do zá-
kladů vyvrátit Kristovo království. Proto nesmíme dále mlčet, aby se nezdálo, že se
vyhýbáme své nejsvětější povinnosti a aby se nám nemohlo vytknout, že se zpronevě-
řujeme svému úkolu ze shovívavosti v naději, že pobloudilí přijdou k rozumu.

​

§ 2. Modernismus v lůně církve

Nemůžeme dále otálet, protože stoupenci bludů se už nemusejí hledat v řadách ote-
vřených nepřátel, ale skrývají se v samotném lůně církve, což je tím bolestnější a
vzbuzuje tím větší obavy, protože čím méně jsou nápadní, tím více mohou uškodit.
Mluvíme, ctihodní bratři, o velkém počtu katolických laiků a dokonce i kněží – což je
daleko bolestnější –, kteří nemají pevné filosofické a teologické výzbroje, zato však
jsou prosáklí naukami nepřátel církve a pod zástěrou lásky k církvi se nestoudně vydá-
vají za její obnovitele a bez ostychu napadli vše, co je posvátné v díle Kristově, do-
konce i samotnou nedotknutelnost božského Obnovitele, kterého s v a t o k r á d e ž n ě
s n i ž u j í  n a p o u h é h o  č l o v ě k a .
I kdyby se tito lidé divili, že je počítáme k nepřátelům církve, jistě se tomu nebude
divit ten, kdo – odezíraje od jejich úmyslu, který může posoudit jen Bůh – pozná jejich
nauku a způsoby vyjadřování a jednání. Má plnou pravdu i ten, kdo je pokládá za da-
leko nebezpečnější nepřátele církve, neboť oni usilují o její zkázu, jak jsme již řekli,
z vnitřku, nikoli z venku, takže nebezpečí číhá v samotných žilách a útrobách církve a
je tím zákeřnější, že tito nepřátelé církev dobře znají. Dodejme, že oni neosekávají vět-
ve a výhonky, ale přikládají sekeru k samotným kořenům a nejhlubším tkáním víry.
Když pak zasáhnou tento kořen nesmrtelnosti, šíří nákazu do celého stromu, takže je-
jich zkázonosným rukám neunikne žádná část katolické pravdy. Těžko si představit
něco zchytralejšího a zákeřnějšího nad jejich ničivou práci, při níž postupují nejrozma-
nitějšími způsoby. Hned si hrají na racionalisty, hned na katolíky, a to tak záludně, že
kdo si nedá pozor, toho snadno zavedou do bludu. Protože jsou nanejvýš odvážní, ne-
couvnou před žádnými důsledky, ale prosazují je se zavilostí a jistotou. Kromě toho se
stává, že za účelem snadnějšího oklamání duší vedou život nesmírně činný, neustále a
horlivě se vzdělávají a obyčejně také přísnými mravy usilují o chválu. Posléze – a pro
to snad už ani není léku – jsou tak zaujati svými naukami, že pohrdají každou vládou,
neukládají si žádná omezení a opírajíce se o jakési lživé svědomí, vydávají za pravdo-
mluvnost to, co je ve skutečnosti pouhá pýcha a zatvrzelost.

​

§ 3.1 Zchytralost modernistů

Doufali jsme ovšem, že jednou pohneme takové lidi k nápravě. Proto jsme s nimi
jednali nejprve laskavě jako se syny, pak přísně a konečně, ač neradi, jsme byli nuceni
je veřejně pokárat. Víte však, ctihodní bratři, že to bylo marné; na čas skloněnou šíji
brzy pozvedli ještě pyšněji. Kdyby šlo jen o ně, snad bychom to mohli utajit, ale jde
o bezpečnost katolicismu. Další mlčení by bylo hříchem, a proto musíme promluvit,
abychom strhli masku těmto zlovolným zakuklencům a ukázali celé církvi, jací vskutku jsou.
Protože tedy zchytralost modernistů (tak jsou totiž právem nazýváni) spočívá v tom,
že své nauky nepředkládají pohromadě, ale rozptýleně, jako by ani k sobě nepatřily a
zdály se jen dvojsmyslné a neurčité, ač jsou ve skutečnosti jednoznačné a souvislé,
bude záhodno, ctihodní bratři, napřed tyto nauky shrnout, abychom pak objevili příči-
ny těchto bludů a předepsali léky na odvrácení zkázy.
Abychom však v této složité záležitosti řádně postupovali, je nutno především upo-
zornit na to, že každý modernista hraje několik úloh, které stále směšuje. Jsou to úlohy
filosofa, věřícího, teologa, historika, apologety a obnovovatele. Kdo chce správně po-
znat jejich naukovou soustavu a pochopit její předpoklady a důsledky, musí všechny
tyto úlohy přesně rozeznat.

​

​